Lukeš se ten den probudil vyjímečně brzy. A nebylo se čemu divit, protože si včera nařídil budík omylem o několik hodin dřív. Podíval se z okna. Na obloze pluly mraky, a to pěkně vysoko, takže se člověk nemusel bát pořádně se protáhnout s rukama až nad hlavu, i když neměl vodotěsné hodinky. Lukeš se podíval na ruku a svoje hodinky tam skutečně neměl, protože si je na noc vždycky sundaval, takže cvik se zvedáním rukou nemusel dneska vynechávat. Po ranní rozcvičce se cítil tak skvěle, že by hned skočil zase zpátky do postele, a tak se raději rozhodl, že bude něco dělat. Třeba že najde slunce. Už dávno si všimnul, že ráno bývá slunce na východě a když tam otočil hlavu, skutečně tam bylo. Právě se k němu blížil mrak, a to pěkně vysoko, takže by mohl plout nad sluncem a dole by mohlo zůstat pěkně. Jenže mraky nebyly ani tehdy dost vysoko a to Lukešovi pokazilo náladu na celý den.